úterý 28. dubna 2015

Další přírůstek..

Včera odpoledne, kdy byl u nás na celém horním konci klid tak akorát na knížku venku, ozvalo se od oveček takové "jiné" bečení..Znám svoje mlsné stádo. Když mne zmerčí, spustí řev a provází mne až k brance. Proto jsem se opatrně plížila za keři a jen z dálky ovečky zkontrolovala..Nic se nedělo, klidně se pásly. To je divné..Pak mi to došlo! Jedna chybí a pláč se ozývá z ovčince. Na naši poslední ovčí mámu přišla její hodinka. No, spíš několik hodinek..Střídavě polehávala, nebo se opírala o stěnu ovčína a táhle bečela. Dalších několik hodin jsem střídavě škemrala na manželovi, aby ji šel zkontrolovat dalekohledem, protože já ten krám celoživotně neumím pořádně použít, podívat se do něj oběma očima a vidět celistvý obraz, prostě nedokážu. A když si vypůjčím dalekohled sama a celý ho rozvrtám, to bude připomínek..A tak manžel obětavě, co chvíli pozoroval otevřený ovčín, kde měl ovečku jako na dlani..Do večera nic a to už jsme věděli, že si to holka nechává na noc..

Ráno Karel našel ve stádečku maličkého ovčího kluka. Pyšnou mámu a tátu Otíka, co mrňouse bedlivě hlídá. I po mně si šel drobečka zkontrolovat, co kdyby...Ovčí mimino je celé hnědé, jen po mámě má na nohou bílé flíčky. Nožky ho ještě příliš jistě nenesou, ale to se spraví. Nepřestávám obdivovat přírodu a to, jak si dokáže poradit. Mám radost, že můžu být alespoň trochu u toho, vzít do rukou čerstvě narozené mládě, je nádherný zážitek..
Tak ať se Ti na světě líbí, maličký...