neděle 29. března 2015

Zrychlené jarní tempo

  Nějak se poslední dobou náš receptář zpožďuje s příspěvky. Rozhodně to není tím, že by se u nás méně vařilo, nebo že by mne přispívání sem netěšilo. Jen to letošní jaro nějak nabírá tempo. V lednu se nám začala rodit jehňata a jak mnozí vědí, máme dva nádherné malé ovčí kluky. Jistý čas mi zabíralo sledování stádečka a toho, jestli kluci prospívají, jak mají. A protože si příroda samozřejmě správně poradí, jediný, kdo měl nakonec nervy, jsem byla já. Kamerunské mámy porodily, obstaraly a pohlídaly svá mláďata, za zbytečného dohledu nás, i berana Otíka. Když jsem několik dnů po narození beránků vyčetla na netu, jak desinfikovat pupeční šňůru a letěla jsem ohledat bříška mrňousů, dočkala jsem se jen nechápavého pohledu jejich matek a poučení od manžela o tom, že holky věděly, co mají dělat, ať jim trochu důvěřuji....
  Ota nás potom pozlobil bolavým paznehtem a tak jsme nějaký čas zjišťovali, že dát na osvědčené recepty podkovářů a ovčáků se fakt, ale fakt vyplatí. Místo telefonů na veterinu s prosbou o radu, pozvali jsme nakonec na doporučení podkovářku, která Otovu bolavou nohu ošetřila ( jo, až na krev!), my pak léčili postaru a za dva dny Oťas chodil takhle...( video ) Jo, doma se průběžně jedly špagety a všechno, co šlo udělat v troubě, bez většího dohledu..




  Aby toho nebylo málo, udělal se našemu malému pejskovi Fandovi za krkem velký lipom, takže jsem v rámci doporučené léčby čistila onu ohavnost mastí a bylinkami a podávala antibiotika. Fanda chlapsky držel, nejprve za přispění "statného ošetřovatele" (manžela), potom už jen za můj slib, že to bude jenom lepší...a bylo.. Fanda je ok a u nás byly často k jídlu zapečené brambory a všechno, co se vešlo do času mezi Fandou a Otíkem...:-)


  Přijeli k nám přátelé, majitelé sestry našeho Ríšánka. Tehdy se sice vařilo, ale vzhledem k tomu, že byl důraz na českou klasiku, nebylo to nic, co by v příspěvcích tady už nebylo..Ale taky jsme si krásně popovídali, pojedli, popili...Richardova ségra se nám usadila pod stolem a Ríša šlohnul láhev minerálky jenom proto, že nááádherně rachotila po zemi a on doufal, že Ranešku rozpohybuje..Nepovedlo se...No, ale rvačka to taky nebyla, takže pohodička..:-))




  I přesto, že kromě pastviny pro ovčí holky a Otíka, jsme téměř bezzemci, bylo nutno připravit rostlinky alespoň pro to málo země, co máme a pro květináče....Jo, ale najít si osivo, co jsem si na podzim ukryla tak, aby nikde nevadilo a abych vše zaručeně našla!!! Přeorala jsem domácnost, úspěch se nakonec dostavil, okenní skleníček byl osetý ...Zbývá upravit zahrádku a pastvinu...


  Ještě bych měla zmínit sýrování. Kravky, které se staraly o báječné mléko na naše sýry, byly zasušeny, pak mléko patřilo telátkům a nedávno jsme se s kamarádkou Janou bavily o tom, že mléka sice není moc, ale něco málo snad bude..takže se těším na to, že odrhnu formy, doobjednám syřidlo a nezbytné pomůcky, které v minulé sezóně "daly kůži" a pustím se do toho. Letos to bude v duchu experimentů. Sýry jsou výzva a já mám od Vánoc velkou inspiraci. Kniha o sýrech jí obsahuje bezpočet..Náš sýr nám na stole taky moc schází..koupený romadúr opravdu s naším Munsterem soupeřit nemůže..


  Tak nám tady plynou "dnové našich životů".:-) Celým tím povídáním jsem jen chtěla říct, že jsme na tyhle stránky nezanevřeli, rozhodně je neopouštíme a kdo má rád obyčejné vaření a baví ho sledovat naše sýrování, jistě nepřijde zkrátka. Jen to někdy čas tak zaonačí..:-) Za klidné chvíle děkujeme své odolnosti, Ríšovi a taky Andulce a Růžence, a ovčím holkám, kteří nás tentokrát  potřebovali "jen" na to, abychom jim naplnili misku a pohladili kožíšky...